Politicko-hospodářské změny v
Evropě po 2. světové válce zasáhly i bývalou Československou
republiku. Po nástupu totalitní vlády v roce 1948 nastaly
změny v celém hospodářském systému republiky (znárodnění,
industrializace hospodářsky méně rozvinutých oblastí,
budování těžkého průmyslu, zanedbávání tradičních oborů
spotřebního průmyslu, orientace na ekonomiku SSSR a další).
Hospodářství státu má postkomunistické znaky ekonomiky.
Přechod na tržní hospodářství stěžuje nižší výkonnost
průmyslu použití zastaralých technologií.
Vysoká spotřeba surovin a energie, rozpad společného trhu
bývalých soc. zemí RVHP, pomalé pronikání výrobků na světové
trhy a nízká produktivita práce charakterizují současnou
ekonomickou situaci Česka. Průmyslová výroba je
nejdůležitější odvětví na tvorbě hrubého domácího produktu
(HDP) se podílí 50%, zaměstnává 40% ek. činného obyvatelstva.
Významné faktory při rozmisťování průmyslu byly surovinová a
palivová základna. V oblastech výskytu a těžby nerostných
surovin a paliv vznikly první významné průmyslové centra
(Kladno, Ostrava a další). Na hutní průmysl navázala
strojírenská výroba (Praha, Plzeň a další). V současnosti má
hospodářství ČR nedostatek energetických zdrojů. Rozhodující
postavení v průmyslu má strojírenství. Rychlý rozvoj
zaznamenal chemický a gumárenský průmysl. Petrochemie se
prudce rozvíjí. Ropa a zemní plyn se dovážejí především z
Ruska. Ve výstavbě je nový ropovod Ingolstadt-Litvínov.
Sklářský, keramický, obuvnický,
textilní, oděvní a potravinářský průmysl jsou tradiční
odvětví lehkého průmyslu. Sklářský průmysl má starou tradici,
dostatek kvalitních surovin a kvalifikovaných pracovníků.
Obdobná situace je v keramickém průmyslu (Karlovarský
porcelán). Obuvnický průmysl patřil v minulosti ke světové
špičce (Baťa). Pivo, masné výrobky, cukr a likéry jsou
kvalitní exportní zboží.
Zemědělská výroba se na
tvorbě HDP podílí 10%. Hodnotu své produkce má v rovnováze
rostlinná i živočišná výroba. Statek. ČR je intenzivní, ale
v porovnání s ostatními vyspělými státyť Evropy je produkčně
méně výkonné. Vývoj zemědělství výrazně ovplivnila poválečná
pozemková reforma a především kolektivizace. To přineslo
výrazné strukturální změny (velkoplošné pěstování plodin,
vnucena specializace zemědělských podniků a jiné). Se
současnými společenskými, politickými a hospodářskými
proměnami probíhá přetváření zemědělských družstev. Opět se
uplantňujú individuální formy hospodaření.
Nejúrodnější oblasti jsou
Polabí, Dolnomoravský, Dyjskosvratecký úval a Poohří. Tam
jsou vhodné podmínky pro pěstování náročných plodin jako
kukuřice a cukrová řepa. Na vývoz se pěstuje chmel (Poohří)
a sladovnický ječmen (střední Pomoraví). Známé Ovocinárska
oblasti jsou v Českém středohoří a na jižní Moravě, kde jsou
i oblasti pěstování révy. Hlavní bramborářské oblast je
Českomoravská vrchovina.
Dobrá krmní základna,
dostatek pastvin a vhodná klima vytvářejí příznivé podmínky
pro živočišnou výrobu.
Nejvyšší produkci hovězího
masa mají východní Čechy a jižní Morava. Tam je také
intenzivní chov prasat. Chov ovcí má velmi slabé zastoupení.
Vzrůstá však význam chovu drůbeže. Starou tradici má chov
ryb v jižních Čechách (Českobudějovická, Třeboňská pánev).
Dopravní síť podmínily přírodní podmínky a historický a
společenský život. Poloha ČR uprostřed Evropy z ní dělá
tranzitní země ve směru VZ a SJ. Svým výkonem je doprava
rozvinutá, ale po technické stránce neodpovídají současným
evropským požadavkům. - obsah ze školního projektu z roku
2006- vypracoval Ježek Michal